1 Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou. 2 Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný. 3 Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný. 4 Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň. 5 K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi. 6 Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho. 7 Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou. 8 Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená. 9 Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých. 10 Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej. 11 Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě. 12 Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění. 13 Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť. 14 Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš. 15 Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně; 16 A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci. 17 Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den. 18 Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata. 19 Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své. 20 Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa. 21 Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí. 22 Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará. 23 Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti. 24 Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho. 25 Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá. 26 Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají. 27 Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí. 28 Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje. 29 Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí? 30 Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno. 31 Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje. 32 Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne. 33 Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci, 34 A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky. 35 Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.