1 Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům v prorocích; 2 na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož i věky učinil. 3 On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, nese všechno slovem své moci. Když vykonal skrze sebe očištění od [našich] hříchů, posadil se po pravici Majestátu na výsostech. 4 Stal se o to vznešenějším nad anděly, oč význačnější jméno dědičně obdržel. 5 Neboť kterému z andělů kdy řekl: ‘Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil’? A opět: ‘Já mu budu otcem a on mi bude synem’? 6 A opět, když uvádí Prvorozeného do světa, praví: ‘Ať se mu pokloní všichni andělé Boží.’ 7 Andělům sice říká: ‘On činí své anděly větry a své služebníky plamenem ohně,’ 8 avšak Synovi: ‘Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo přímosti je žezlem tvého království. 9 Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost; proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem jásání nad tvé společníky.’ 10 A: ‘Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, a nebesa jsou dílem tvých rukou. 11 Ona pominou, ty však zůstáváš; všechna jako roucho zestárnou 12 a jako plášť je svineš, jako roucho budou i proměněna. Ty však jsi stále tentýž a tvá léta nepominou.’ 13 A kterému z andělů kdy řekl: ‘Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou’? 14 Což nejsou oni všichni služební duchové, posílaní k službě kvůli těm, kdo mají dostat za dědictví záchranu?