1 Proto i my, když nás obklopuje tak velký oblak svědků, odložme každou přítěž i hřích, do kterého se člověk snadno zaplete, a s vytrvalostí běžme závod, který je před námi. 2 Vzhlížejme k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu. 3 Pomyslete na toho, který snesl od hříšníků proti sobě takový odpor, ať neochabujete a nezemdlíte ve svých duších. 4 Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu. 5 A zapomněli jste na napomenutí, které vám praví jako synům: ‘Synu můj, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán; 6 neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.’ 7 Snášejte to ke své výchově, Bůh s vámi zachází jako se syny. Neboť je nějaký syn, jehož by otec nevychovával? 8 Jste-li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové. 9 Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů, abychom žili? 10 Vždyť oni vskutku na krátký čas vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti. 11 Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni. 12 Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena, 13 a čiňte přímé stezky pro své nohy, aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak se uzdravilo. 14 Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána. 15 Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost, aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí. 16 Ať nikdo není smilník nebo bezbožný člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm. 17 Neboť víte, že když později chtěl zdědit požehnání, i když je se slzami usilovně hledal, byl odmítnut, neboť nenalezl místo pro pokání. 18 Neboť jste nepřistoupili k hmatatelné [hoře] a k planoucímu ohni a k temnotě a k mrákotě a vichru, 19 a k zvuku polnice a takovému hlasu slov, že ti, kdo ho uslyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno, 20 neboť nemohli snést to, co bylo přikazováno: ‘I kdyby se zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno,’ 21 a tak strašná byla ta podívaná, že Mojžíš řekl: ‘Jsem zděšen a třesu se.’ 22 Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu Boha živého, nebeskému Jeruzalému, a k desetitisícům andělů, k slavnostnímu shromáždění 23 a k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, a k Bohu, soudci všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými, 24 a k prostředníku nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení, která mluví lépe než Ábel. 25 Hleďte, ať neodmítnete toho, kdo mluví. Neboť jestliže neunikli ti, kdo odmítli toho, kdo jim dával Boží pokyny na zemi, tím spíše neunikneme my, kteří se odvracíme od toho, kdo tak činí z nebes. 26 Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, a nyní zaslíbil řka: ‘Já ještě jednou zatřesu nejenom zemí, ale i nebem.’ 27 Ono ‘ještě jednou’ ukazuje na proměnu věcí, které jsou otřesitelné jakožto věci učiněné, tak aby zůstaly jen ty nepohnutelné. 28 Projevujme proto vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království, a s ní přinášejme Bohu jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní. 29 Neboť náš Bůh je oheň stravující.