1 To podstatné na tom, co je řečeno, je toto: Máme takového velekněze, který usedl na pravici trůnu Majestátu v nebesích, 2 je služebníkem svatyně a toho pravého stánku, který postavil Pán, a ne člověk. 3 Každý velekněz bývá ustanovován k obětování darů a obětí; proto je nutné, aby i on měl něco, co by obětoval. 4 Kdyby tedy byl ještě na zemi, ani by nebyl knězem, protože zde jsou ti, kteří přinášejí dary podle Zákona. 5 Ti slouží náznaku a předobrazu nebeských věcí, jak bylo zjeveno Mojžíšovi, když měl stavět stánek; neboť říká: ‘Hleď, ať uděláš všechno podle vzoru, který ti byl ukázán na této hoře.’ 6 Nyní však dosáhl význačnější služby, tak jako je i prostředníkem lepší smlouvy, která je založena na lepších zaslíbeních. 7 Neboť kdyby ona první smlouva byla bez vady, nehledalo by se místo pro druhou. 8 Neboť kárá svůj lid a říká: “Hle, přicházejí dny, praví Pán, kdy uzavřu s domem Izraele a s domem Judy smlouvu novou; 9 ne podle smlouvy, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl ze země Egyptské; nezůstali totiž v mé smlouvě, a já jsem je zanechal, praví Pán. 10 Protože toto je smlouva, kterou uzavřu s domem Izraele po oněch dnech, praví Pán: Dám jim své zákony do mysli a napíši jim je na srdce; a budu jim Bohem a oni mi budou lidem. 11 A nikdo už nebude učit svého spoluobčana a nikdo svého bratra slovy: ‘Poznej Pána’, neboť mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího z nich, 12 protože se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy a jejich nezákonnosti již nikdy nevzpomenu.” 13 Když mluví o ‘nové smlouvě’, prohlašuje tu první za zastaralou. Co však zastarává či stárne, je blízko zániku.