1 Byly dva dny před hodem velikonočního beránka a svátky Nekvašených chlebů. Přední kněží a učitelé Písma hledali, jak by se ho lstí zmocnili, aby ho zabili. 2 Říkali totiž: “Ne během svátku, aby snad nebylo pozdvižení lidu.” 3 Když byl v Betanii v domě Šimona malomocného a byl u stolu, vešla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého, velmi drahého nardového oleje; rozbila tu nádobku a vylila na jeho hlavu. 4 Někteří se mezi sebou rozhořčovali: “K čemu je ta ztráta oleje? 5 Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů a ty dát chudým!” A hněvali se na ni. 6 Ježíš řekl: “Nechte ji. Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek. 7 Vždyť chudé máte vždycky s sebou, a kdykoli chcete, můžete jim dobře učinit; mne však nemáte vždycky. 8 Učinila, co mohla; předem pomazala mé tělo olejem k pohřbu. 9 Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude vyhlášeno evangelium, bude se také na její památku mluvit o tom, co tato žena učinila.” 10 A Juda Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k předním kněžím, aby jim ho vydal. 11 Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili mu dát peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal. 12 Prvního dne Nekvašených chlebů, když obětovali velikonočního beránka, říkají mu jeho učedníci: “Kam chceš, abychom odešli a připravili ti k jídlu velikonočního beránka?” 13 I poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: “Jděte do města a potká vás člověk nesoucí džbán vody. Jděte za ním 14 a kam vejde, řekněte hospodáři: ‘Učitel říká: Kde je moje místnost, kde bych se svými učedníky pojedl velikonočního beránka?’ 15 A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou a připravenou, a tam nám připravte jídlo.” 16 Učedníci vyšli, přišli do města a nalezli vše, jak jim řekl, i připravili velikonočního beránka. 17 Když nastal večer, přichází s Dvanácti. 18 A když byli u stolu a jedli, Ježíš řekl: “Amen, pravím vám, že jeden z vás, který se mnou jí, mne vydá.” 19 Začali se rmoutit a jeden po druhém mu říkali: “Snad ne já?” 20 On jim řekl: “Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí v míse. 21 Syn člověka opravdu odchází, jak je o něm napsáno, běda však onomu člověku, skrze kterého je Syn člověka vydáván. Bylo by mu lépe, kdyby se onen člověk nenarodil.” 22 A když jedli, vzal chléb, požehnal a rozlomil, dal jim a řekl: “Vezměte, toto je mé tělo.” 23 A vzal kalich, vzdal díky a dal jim a napili se z něj všichni. 24 A řekl jim: “Toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé. 25 Amen, pravím vám, že se již jistě nenapiji z plodu révy až do onoho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království.” 26 A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. 27 A Ježíš jim říká: “Všichni ode mne odpadnete, neboť je napsáno: ‘Budu bít pastýře a ovce se rozptýlí.’ 28 Ale po mém zmrtvýchvstání půjdu před vámi do Galileje.” 29 Petr mu říkal: “I kdyby všichni odpadli, já ne!” 30 A Ježíš mu říká: “Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty se mne třikrát zřekneš.” 31 On však mluvil důrazně: “I kdybych musel s tebou zemřít, určitě se tě neodřeknu.” Podobně mluvili i všichni ostatní. 32 A přicházejí k místu, které se jmenuje Getsemane. A říká svým učedníkům: “Posaďte se zde, než se pomodlím.” 33 A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a být stísněný. 34 Říká jim: “Má duše je zarmoucená až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!” 35 Trochu poodešel, padal na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, minula tato hodina. 36 Říkal: “Abba, Otče, tobě je všechno možné, přenes tento kalich ode mne, ale ne, co chci já, ale co ty.” 37 A přichází a nalézá je spící. Říká Petrovi: “Šimone, spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu probdít? 38 Bděte a modlete se, abyste nepřišli do zkoušky. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.” 39 A opět odešel a pomodlil se, říkaje stejnou prosbu. 40 A opět, když přišel, nalezl je spící; měli velmi těžká víčka a nevěděli, co by mu odpověděli. 41 A přichází po třetí a říká jim: “Ještě spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. 42 Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne vydává.” 43 A hned, zatímco ještě mluvil, přichází Juda, jeden z Dvanácti, a s ním zástup od předních kněží, učitelů Písma a starších, s meči a holemi. 44 Ten, který ho vydával, měl s nimi takto domluvené znamení: “Kterého políbím, ten to je. Zmocněte se ho a bezpečně odvádějte!” 45 Když přišel, hned k němu přistoupil a říká: “Rabbi!” A vřele ho políbil. 46 Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho. 47 Kdosi z přítomných tasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. 48 Ježíš jim na to řekl: “Vyšli jste s meči a holemi jako na lupiče, abyste mne zatkli. 49 Den co den jsem vyučoval u vás v chrámě a nezmocnili jste se mě. Ale musí se naplnit Písma.” 50 A všichni ho opustili a utekli. 51 Šel s ním nějaký mladík, který měl přes nahé tělo přehozený plátěný šat, i chtěli se ho zmocnit. 52 On tam zanechal lněný šat a utekl [od nich] nahý. 53 Ježíše odvedli k veleknězi a shromažďují se všichni přední kněží, starší a učitelé Písma. 54 Petr ho z dálky následoval až dovnitř do veleknězova dvora, seděl pak se sluhy a ohříval se u světla ohně. 55 Přední kněží a celá velerada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho usmrtili, ale nenalézali. 56 Neboť mnozí proti němu lživě svědčili, ale jejich svědectví nebyla stejná. 57 Někteří povstali a lživě proti němu svědčili: 58 “My jsme ho uslyšeli, jak říká: Já zbořím tuto svatyni udělanou rukama a ve třech dnech vybuduji jinou, ne rukama udělanou.” 59 A ani tak jejich svědectví nebylo shodné. 60 I povstal uprostřed velekněz a zeptal se Ježíše: “Nic neodpovídáš na to, co tito proti tobě svědčí?” 61 On však mlčel a nic neodpovídal. Znovu se ho velekněz ptal a říká mu: “Jsi ty Kristus, Syn Požehnaného?” 62 Ježíš řekl: “Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky.” 63 Velekněz roztrhl svá roucha a říká: “Nač ještě potřebujeme svědky? 64 Slyšeli jste rouhání. Jak se vám to jeví?” Všichni ho odsoudili, že je hoden smrti. 65 A někteří na něho začali plivat, zahalovat mu tvář, bít ho pěstmi a říkat mu: “Zaprorokuj!” A biřici ho zasypali ranami. 66 A zatímco byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek. 67 Když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: “I ty jsi byl s Nazaretským, tím Ježíšem.” 68 On však zapřel: “Nevím ani nerozumím, co říkáš.” A vyšel ven do předního dvora a kohout zakokrhal. 69 A když ho ta služka uviděla, začala opět říkat těm, kteří stáli poblíž: “Tento je z nich.” 70 On však opět zapíral. A za malou chvíli znovu ti, co stáli poblíž, říkali Petrovi: “Skutečně jsi jeden z nich, neboť jsi také z Galileje.” 71 On se pak začal zaklínat a zapřísahat: “Neznám toho člověka, o kterém mluvíte.” 72 A hned kohout podruhé zakokrhal. Tu si Petr vzpomněl na výrok, jak mu Ježíš řekl: “Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát se mne zřekneš,” a zhroutil se a plakal.