22
Ježíš vypráví podobenství o svatební hostině
1 Ježíš jim vyprávěl další příběh:
2 „Když Bůh nabízí účast ve svém království, je jako král, který připravil velkou hostinu při svatbě svého syna.
3 Pozvaných bylo mnoho, ale když pro ně přišli královi poslové, odmítli pozvání.
4 Král k nim poslal ještě jednou se vzkazem: ‚Je pro vás připravena bohatá hostina, přijďte!‘
5-6 Ale pozvaní to vůbec nebrali vážně. Jeden šel za prací na své pole, jiný za obchodem, někteří se dokonce králových poslů zmocnili, ztýrali je a několik jich zabili.
7 To krále popudilo, poslal vojsko, dal ty ukrutníky pobít a město vypálit.
8 Potom řekl svým poslům: ‚Hostina je připravena, ale svatební hosté jí nebyli hodni.
9 Jděte na rozcestí a pozvěte na svatbu každého, koho potkáte.‘
10 Poslové tedy šli a přivedli všechny, které našli, ubohé i slušné, takže svatební síň se zaplnila.
11 Když vstoupil král, aby hosty přivítal, uviděl jednoho, který nepřijal svatební oděv.
12 Řekl mu: ‚Člověče, jak jsi se odvážil vejít bez svatebních šatů?‘ On mlčel.
13 Král pak rozkázal sluhům: ‚Svažte ho a vyhoďte ven do tmy, kde bude jen nářek a utrpení.
14 Mnoho je pozvaných, ale těch, kteří skutečně vejdou, je málo.‘ “
Židé se ptají Ježíše na placení daně
15 Farizejové se sešli, aby se domluvili na taktice, jak Ježíše chytit do léčky. Chtěli ho vyprovokovat k slovům, kterých by pak mohli použít k obžalobě.
16 Poslali k němu své žáky spolu s Herodovými stoupenci a ti řekli: „Mistře, víme, že jsi čestný a že pravdivě učíš cestě k Bohu, bez ohledu na to, jaké kdo má postavení.
17 Řekni nám: Je správné odvádět římské vládě daň?“
18 Ježíš však prohlédl jejich zlý úmysl. „Vy pokrytci!“ zvolal. „Proč se mne snažíte nachytat takovými otázkami?
19 Ukažte mi minci!“ Oni mu podali denár.
20 „Čí obraz a jméno je na něm vyraženo?“
21 „Císaře,“ odpověděli.
On jim na to řekl: „Co je tedy císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“
22 Zaskočeni tou odpovědí, odešli.
Židé se ptají Ježíše na vzkříšení
23 Také za ním přišli saducejové, kteří tvrdí, že vzkříšení z mrtvých je nemožné. Předložili mu nepravděpodobný příběh:
24 „Mistře, v Mojžíšově zákoně čteme, že svobodný švagr je povinen vzít si bezdětnou vdovu po svém bratru, aby v dětech zachoval bratrovo jméno.
25 U nás se vyskytl tento případ: Bylo sedm bratrů. První z nich se oženil a potom jako bezdětný zemřel, takže jeho žena se stala manželkou druhého bratra.
26 Tento bratr také zemřel bez dětí, a tak se opakovalo u druhého, třetího – a nakonec u všech sedmi bratrů.
27 Poslední ze všech zemřela i ta žena.
28 Kterému z těch bratrů bude patřit po vzkříšení? Byla přece manželkou všech sedmi!“
29 Ježíš odpověděl: „Mluvíte nesmysly, protože neznáte ani Písmo ani Boží moc.
30 Po vzkříšení zaniknou tělesné vztahy. Lidé nebudou žít v manželství, ale budou tvořit Boží rodinu.
31 A pokud jde o vzkříšení z mrtvých, pak čtěte pozorně Písmo. Jak nazývá Bůh sám sebe?
32 Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. On není Bohem mrtvých, ale živých.“
33 Tyto Ježíšovy odpovědi udělaly na lidi hluboký dojem.
Židé se ptají Ježíše na nejvýznamnější přikázání
34 Farizejové se doslechli, jak Ježíš umlčel saduceje.
35 Pověřili jednoho ze svých vykladačů Písma, aby ho vyzkoušel:
36 „Mistře, které přikázání je v zákoně nejvýznamnější?“
37 Ježíš mu odpověděl: „ ‚Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, duší i myslí.‘
38 To je první a nejdůležitější přikázání.
39 Druhé v pořadí důležitosti je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
40 Na těch dvou přikázáních stojí celý Mojžíšův zákon a odkaz proroků.“
Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku
41 Potom Ježíš, obklopen farizeji, se jich zeptal:
42 „Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“
Odpověděli: „Davidův.“
43 On na to řekl: „Jak by mohl David svého vlastního potomka nazývat Pánem? Vždyť o něm z podnětu Ducha svatého píše v žalmu:
44 ‚Bůh řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
dokud ti nepodložím tvé nepřátele k nohám.‘
45 Jestliže ho tedy David nazývá svým Pánem, jak může být jeho synem?“
46 Na to nikdo nedovedl odpovědět a už se mu neodvážili klást další otázky.