1 Avšak to hlavní na tom, o čem se [tu] mluví, [je], [že] máme takového nejvyššího kněze, který se posadil po pravici trůnu Velebnosti v nebesích. 2 [On je] služebníkem svatyně a toho pravého stánku, který postavil Pán a ne člověk. 3 Každý nejvyšší kněz je přece ustanoven, aby obětoval dary a oběti, a tak [bylo] potřeba, aby i tento měl co obětovat. 4 Kdyby totiž byl na zemi, nebyl by ani knězem, neboť [zde] jsou kněží, kteří obětují dary podle Zákona. 5 (Ti slouží obrazu a stínu nebeských věcí, jak bylo Mojžíši od Boha sděleno, když měl dokončit stánek. Řekl [mu] přece: “Hleď, abys všechno udělal podle vzoru, jenž ti byl ukázán na této hoře.”) 6 Nyní pak obdržel [o tolik] významnější službu, nakolik je také prostředníkem lepší smlouvy, která je založena na lepších zaslíbeních. 7 Kdyby totiž ta první [smlouva] byla bez vady, nehledalo by se místo pro druhou. 8 Kárá je přece a říká: “Hle, přicházejí dny, praví Pán, kdy uzavřu s domem Izraelovým a s domem Judovým novou smlouvu. 9 Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Vždyť oni v této mé smlouvě nezůstali a já jsem o ně přestal dbát, praví Pán. 10 Toto [je] tedy smlouva, kterou po těchto dnech uzavřu s domem Izraelovým, praví Pán: Dám své zákony do jejich mysli a napíši je na jejich srdce; a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. 11 A nebudou už učit každý svého bližního a každý svého bratra a říkat: ‘Poznej Pána!’, protože mne všichni budou znát - od nejmenšího až po největšího z nich. 12 Neboť se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy ani na jejich nezákonné činy si již nikdy nevzpomenu.” 13 Když [tedy] mluví o nové, prohlašuje tu první [smlouvu] za starou; a to, co stárne a chátrá, je blízké zániku.