1 Poněvadž se mnozí pokusili po pořádku sepsat vyprávění o těch věcech, ve kterých my máme plnou jistotu 2 (neboť nám [je] předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky toho Slova), 3 zdálo se i mně [dobré], abych ti o tom po pořádku napsal, vznešený Teofile, [neboť] jsem to všechno od začátku pečlivě vyhledal, 4 abys poznal hodnověrnost těch věcí, jimž jsi byl naučen. 5 Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášovy [kněžské] třídy, a jeho manželka [byla] z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. 6 Oba byli v Božích očích spravedliví a chodili bezúhonně ve všech Pánových přikázáních a ustanoveních. 7 Neměli však dítě, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku. 8 A když konal kněžskou službu před Bohem podle pořadí své třídy, stalo se, 9 že na něj podle zvyku kněžského úřadu padl los, aby vešel do Pánova chrámu a obětoval kadidlo. 10 Venku pak stálo veliké množství lidí modlících se v hodině zapálení kadidla. 11 Tehdy se mu ukázal Pánův anděl stojící vpravo od kadidlového oltáře. 12 Když [ho] Zachariáš spatřil, zděsil se a padl na něj strach. 13 Anděl mu však řekl: “Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena a Alžběta, tvá manželka, ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. 14 [Z toho] se budeš radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí. 15 Neboť bude veliký v Pánových očích a nebude pít víno ani opojný nápoj a bude naplněn Duchem Svatým už z lůna své matky. 16 A mnohé ze synů Izraele obrátí k Pánu, jejich Bohu. 17 On půjde před jeho tváří v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.” 18 Zachariáš tedy řekl andělu: “Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a [také] má manželka je v pokročilém věku.” 19 Anděl mu odpověděl: “Já jsem Gabriel, ten, který stojí před Boží tváří, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tyto radostné zprávy. 20 A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svém čase naplní.” 21 A lidé [venku] čekali na Zachariáše a divili se, že se tak zdržuje v chrámu. 22 Když pak vyšel, nemohl k nim promluvit. A [tak] poznali, že v chrámu spatřil vidění, neboť se s nimi dorozumíval posunky a zůstával němý. 23 Stalo se pak, že po naplnění dnů své služby odešel do svého domu. 24 Jeho manželka Alžběta po těch dnech počala a tajila se [s tím] pět měsíců se slovy: 25 “Takto se ke mně zachoval Pán ve dnech, kdy na [mě] pohlédl a zbavil mě pohany mezi lidmi.” 26 V šestém měsíci pak byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města jménem Nazaret 27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. A jméno té panny [bylo] Marie. 28 A když k ní přišel, řekl: “Zdravím tě, milostí obdařená, Pán s tebou! [Jsi] požehnaná mezi ženami!” 29 Ale když ho spatřila, byla z jeho slov rozrušena a přemýšlela, co to bylo za pozdrav. 30 Anděl jí tedy řekl: “Neboj se, Marie, vždyť jsi u Boha nalezla milost. 31 Hle, počneš v lůnu a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32 Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího a Pán, [náš] Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. 33 Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho království nebude [mít] konce. 34 Marie však řekla andělu: “Jak se to stane, když [dosud] nepoznávám muže?” 35 Anděl jí odpověděl: “Sestoupí na tebe Duch Svatý a zastíní tě moc Nejvyššího; proto také to svaté, co se z tebe narodí, bude nazýváno Syn Boží. 36 A pohleď, tvá příbuzná Alžběta, o které říkali, že je neplodná, ta také počala syna, [i] ve svém stáří - a je v šestém měsíci, 37 neboť u Boha nebude nemožné žádné slovo.” 38 Tehdy Marie řekla: “Pohleď, [jsem] služebnice Pána. Ať se mi stane podle tvého slova!” A anděl od ní odešel. 39 V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova. 40 Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. 41 A jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, stalo se, že děťátko v jejím lůnu poskočilo a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým. 42 Tehdy hlasitě zvolala: “Požehnaná [jsi] mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! 43 Ale proč je mi [dáno], že matka mého Pána přišla ke mně? 44 Vždyť jakmile vešel zvuk tvého pozdravu do mých uší, poskočilo děťátko v mém lůnu radostí. 45 A blaze té, která uvěřila, neboť se naplní to, co jí bylo řečeno od Pána.” 46 Tehdy Marie řekla: “Má duše velebí Pána 47 a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, 48 neboť pohlédl na ponížení své služebnice. Hle, od nynějška mne budou blahoslavit všechna pokolení, 49 neboť mi učinil veliké věci Ten, [který je] mocný, jehož jméno [je] svaté 50 a jehož milosrdenství k těm, kteří se ho bojí, [trvá] od pokolení do pokolení. 51 Svou paží dokázal moc, rozptýlil pyšné v myšlení jejich srdce. 52 Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil. 53 Hladové nasytil dobrými [věcmi] a bohaté propustil s prázdnou. 54 Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství 55 - jak mluvil k našim otcům - vůči Abrahamovi a jeho semeni [až] navěky.” 56 Marie s ní pak zůstala asi tři měsíce a vrátila se do svého domu. 57 Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna. 58 A když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal své veliké milosrdenství, radovali se [spolu] s ní. 59 Osmého dne se pak stalo, [že] přišli to dítě obřezat a dávali mu jméno podle jeho otce, Zachariáš. 60 Jeho matka [jim] však odpověděla: “Ne, bude se jmenovat Jan.” 61 Řekli jí: “Vždyť ve tvém rodu se tak nikdo nejmenuje!” 62 Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat. 63 On požádal o tabulku a napsal slova: “Jmenuje se Jan.” Všichni se podivili. 64 A jeho ústa se ihned otevřela a jeho jazyk [se rozvázal a] dobrořečil Bohu. 65 Tehdy na všechny jejich sousedy přišla bázeň a po celých judských horách se rozmlouvalo o všech těchto věcech. 66 Všichni, kteří [o tom] slyšeli, [to] ukládali ve svém srdci se slovy: “Co to bude za dítě?” A Pánova ruka byla s ním. 67 Jeho otec Zachariáš pak byl naplněn Duchem Svatým a prorokoval [těmito] slovy: 68 “Požehnaný Pán, Bůh Izraele, neboť [nás] navštívil a svému lidu způsobil vykoupení. 69 Vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, svého služebníka, 70 jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků, kteří [byli] od věků, 71 o vysvobození od našich nepřátel a z ruky všech, kteří nás nenávidí, 72 aby prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu - 73 na přísahu, kterou přísahal Abrahamovi, našemu otci - že nám dá, 74 abychom vysvobozeni z ruky svých nepřátel beze strachu sloužili jemu 75 ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života. 76 A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánovou tváří připravit jeho cesty, 77 dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů 78 skrze niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštívil [jako] svítání z výšin, 79 aby se ukázal sedícím v temnotách a stínu smrti, aby přivedl naše nohy na cestu pokoje.” 80 Dítě pak rostlo a sílilo v duchu a bylo na pustinách až do dne, kdy se ukázalo Izraeli.