1 Potom vstal, [odešel] odtud a krajinou za Jordánem přišel do judského kraje. [Tam] se k němu znovu sešly zástupy a on je podle svého zvyku opět učil. 2 Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou: “Smí muž propustit manželku?” 3 On jim však odpověděl: “Co vám přikázal Mojžíš?” 4 Oni řekli: “Mojžíš [nám] dovolil napsat potvrzení o rozvodu a [tak ji] propustit.” 5 Ježíš jim tedy odpověděl: “To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce. 6 Ale od počátku stvoření je Bůh ‘učinil muže a ženu’. 7 ‘Proto člověk opustí svého otce i matku a přilne ke své manželce. 8 A ti dva budou jedno tělo,’ takže už nejsou dva, ale jedno tělo. 9 Co tedy Bůh spojil, ať člověk nerozděluje.” 10 [Když] potom [byli] v domě, učedníci se ho na tu věc vyptávali znovu. 11 Řekl jim tedy: “Kdokoli by propustil svou manželku a vzal si jinou, cizoloží proti ní. 12 A jestliže by žena propustila svého muže a vdala se za jiného, cizoloží.” 13 Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci přísně napomínali ty, kteří [je] přinášeli. 14 Když [to] ale uviděl Ježíš, rozhořčil se a řekl jim: “Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, protože takovým patří Boží království. 15 Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něho nevejde.” 16 Tehdy je bral do náručí, pokládal na ně ruce a žehnal jim. 17 Když potom vycházel na cestu, přiběhl jeden [muž,] poklekl před ním a ptal se ho: “Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?” 18 Ježíš mu však řekl: “Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo [není] dobrý, jen jediný - Bůh. 19 Přikázání znáš: ‘Abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal falešné svědectví, nepodvedl; cti svého otce i matku.’ ” 20 On mu odpověděl: “Mistře, to všechno jsem dodržoval odmalička.” 21 A když se na něho Ježíš podíval, zamiloval si ho a řekl mu: “Jedno ti schází - jdi, prodej všechno, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, vezmi kříž a následuj mne.” 22 Ale on se z těch slov zarmoutil a smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku. 23 A když se Ježíš rozhlédl, řekl svým učedníkům: “Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!” 24 Učedníci však nad těmi jeho slovy užasli. Ježíš jim tedy znovu odpověděl: “Synové, jak těžké je pro ty, kdo spoléhají na bohatství, vejít do Božího království. 25 Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království.” 26 Oni si tedy mezi sebou v nesmírném úžasu řekli: “Kdo tedy může být spasen?” 27 Ježíš se na ně podíval a řekl: “U lidí [je to] nemožné, ale ne u Boha, protože u Boha je možné všechno.” 28 Petr mu tedy začal říkat: “Pohleď, my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.” 29 Ježíš odpověděl: “Amen, říkám vám, [že] není nikdo, kdo by opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo ženu nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu 30 a nepřijal by nyní v tomto čase stokrát tolik domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v nadcházejícím věku věčný život. 31 Mnozí první však budou poslední a poslední první.” 32 Tehdy byli na cestě vzhůru do Jeruzaléma a Ježíš šel napřed. Byli ohromeni, a jak šli za ním, báli se. Vzal tedy těch dvanáct znovu [k sobě a] začal jim říkat, co se mu má stát: 33 “Hle, jdeme do Jeruzaléma a [tam] bude Syn člověka vydán velekněžím a zákoníkům. Odsoudí ho k smrti, vydají ho pohanům, 34 budou se mu vysmívat, zbičují ho, poplivou ho a zabijí, ale třetího dne vstane [z mrtvých].” 35 Tehdy k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan se slovy: “Mistře, chceme, abys pro nás udělal, o cokoli tě poprosíme.” 36 Řekl jim tedy: “Co chcete, abych pro vás udělal?” 37 Oni mu řekli: “Dej nám, abychom mohli sedět ve tvé slávě jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.” 38 Ale Ježíš jim řekl: “Vy nevíte, o co prosíte. Můžete pít kalich, který já piji, a být pokřtěni křtem, kterým se já křtím?” 39 Oni mu řekli: “Můžeme.” Ježíš jim však řekl: “Budete pít kalich, který já piji, a budete pokřtěni křtem, kterým se já křtím; 40 avšak dát [vám] sedět po mé pravici nebo levici, to není má věc, ale [patří] těm, pro které je [to] připraveno.” 41 A když to uslyšelo [ostatních] deset, začali se na Jakuba a Jana hněvat. 42 Ježíš je však zavolal k sobě a řekl jim: “Víte, že ti, kterým se líbí vládnout nad národy, nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc. 43 Tak to ale mezi vámi nebude. Kdokoli by mezi vámi chtěl být veliký, bude vaším služebníkem, 44 a kdokoli by mezi vámi chtěl být první, bude otrokem všech. 45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.” 46 Potom přišli do Jericha. A když se svými učedníky a s velikým zástupem [lidí] vycházel z Jericha, seděl u cesty slepý Bartimeus, Timeův syn, a žebral. 47 Když uslyšel, že je [to] Ježíš Nazaretský, začal křičet a říkat: “Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!” 48 Mnozí ho přísně napomínali, aby mlčel, ale on křičel ještě více: “Synu Davidův, smiluj se nade mnou!” 49 Ježíš se tedy zastavil a řekl, ať ho zavolají. A když toho slepce volali, říkali mu: “Buď dobré mysli! Vstávej, volá tě!” 50 Odhodil tedy svůj plášť, vstal a přišel k Ježíši. 51 Ježíš mu odpověděl: “Co chceš, abych pro tebe udělal?” Ten slepec mu řekl: “Rabboni, ať vidím!” 52 Tehdy mu Ježíš řekl: “Jdi, tvá víra tě uzdravila.” A on ihned prohlédl a následoval Ježíše na cestě.