1 Tehdy k Ježíši přicházeli zákoníci a farizeové z Jeruzaléma a říkali: 2 “Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších? Vždyť si neumývají ruce, když mají jíst chleba!” 3 On jim však odpověděl: “A proč vy přestupujete Boží přikázání kvůli své tradici? 4 Vždyť Bůh přikázal: ‘Cti otce i matku’ a ‘Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, ať propadne smrti.’ 5 Vy ale říkáte, že kdokoli by řekl otci nebo matce: ‘To, čím bych ti měl vypomoci, je dar [Bohu,]’ 6 už nemusí nijak uctít svého otce nebo matku. A tak jste zrušili Boží přikázání kvůli své tradici. 7 Pokrytci, Izaiáš o vás dobře prorokoval, když říkal: 8 ‘Tento lid se ke mně přibližuje svými ústy a ctí mne svými rty, 9 avšak jejich srdce je ode mne daleko. Nadarmo mne ale uctívají, když učí učení a přikázání lidí.’ ” 10 Pak svolal zástup a řekl jim: “Slyšte a rozumějte. 11 Člověka nešpiní to, co vchází do úst, ale co vychází z úst, to člověka špiní.” 12 Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: “Víš to, že se farizeové urazili, když slyšeli tu řeč?” 13 On odpověděl: “Každá sazenice, kterou nesázel můj nebeský Otec, bude vykořeněna. 14 Opusťte je. Jsou to slepí vůdcové slepců. Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy.” 15 Petr mu odpověděl: “Vysvětli nám to podobenství.” 16 Ježíš ale řekl: “Vy jste ještě tak nechápaví? 17 Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a [pak] se vypouští do stoky? 18 Co ale z úst vychází, jde ze srdce, a to špiní člověka. 19 Ze srdce totiž vycházejí zlé myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, falešná svědectví, urážky. 20 Tyto věci špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to člověka nešpiní.” 21 Ježíš pak odtud odešel a odebral se do krajů Týru a Sidonu. 22 A hle, z těch míst vyšla kananejská žena a křičela: “Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem.” 23 On jí však neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci tedy přistoupili a prosili ho: “Pošli ji pryč, vždyť za námi [pořád] křičí.” 24 Ale on odpověděl: “Nebyl jsem poslán jinam než ke ztraceným ovcím z Izraelova domu.” 25 Ona však přišla a klaněla se mu. Řekla: “Pane, pomoz mi.” 26 Ale on odpověděl: “Není správné vzít chléb dětem a hodit [ho] štěňatům.” 27 A ona řekla: “Ano, Pane, ale právě štěňata jedí drobty, které padají ze stolu jejich pánů.” 28 Tehdy jí Ježíš odpověděl: “ženo, tvoje víra [je] veliká. Ať se ti stane, jak toužíš.” A od té chvíle byla její dcera uzdravená. 29 Když pak odtud Ježíš odešel, přišel ke Galilejskému moři, vystoupil na horu a posadil se tam. 30 Tehdy k němu přišly veliké zástupy [lidí], kteří měli s sebou chromé, slepé, hluché, zmrzačené a mnohé jiné. Skládali je k Ježíšovým nohám a on je uzdravoval, 31 takže zástupy užasly, když viděly, jak němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; a vzdaly slávu Bohu Izraele. 32 Potom Ježíš svolal své učedníky a řekl: “Je mi líto toho zástupu. Vždyť zůstávají se mnou už tři dny a nemají co jíst. Nechci je poslat pryč hladové, aby se snad cestou nevyčerpali.” 33 Jeho učedníci mu řekli: “Kde na této poušti najdeme tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?” 34 Ježíš jim tedy řekl: “Kolik máte chlebů?” A oni řekli: “Sedm a pár malých rybek.” 35 Ježíš tedy přikázal zástupům, aby se posadily na zem. 36 Potom vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, nalámal a dával svým učedníkům a učedníci zástupům. 37 A tak se všichni najedli a byli nasyceni. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: sedm plných košů. 38 Těch, kteří jedli, pak bylo čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí. 39 A když propustil zástupy, vstoupil na loď a přijel do kraje Magdala.