12
1 Proto vás vyzývám, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste vydali svá těla jako živou oběť, svatou a příjemnou Bohu, [skrze] vaši rozumnou službu.
2 A nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale proměňujte se obnovením své mysli, abyste mohli rozeznat, co [je] dobrá, příjemná a dokonalá Boží vůle.
3 Neboť skrze milost, která mi je dána, říkám každému, kdo je mezi vámi, aby [o sobě] nesmýšlel více než se má, ale aby smýšlel střízlivě [podle toho,] jak Bůh každému udělil míru víry.
4 Vždyť tak jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejnou práci,
5 tak [i my, ačkoli] mnozí, jsme jedno tělo v Kristu a jednotlivě údy jedni druhých.
6 Když tedy máme rozdílná obdarování podle milosti, která je nám dána, ať už proroctví, [to konejme] v souladu s vírou;
7 nebo službu, ve sloužení; nebo ten, kdo učí, ve vyučování;
8 nebo ten, kdo povzbuzuje, v povzbuzování; kdo dává, ve štědrosti; kdo vede, v pilnosti; kdo prokazuje milosrdenství, [čiň to] s ochotou.
9 Láska [ať je] bez pokrytectví. Ošklivte si zlé, lněte k dobrému.
10 Bratrskou láskou srdečně milujte jedni druhé, vzájemně se předcházejte uctivostí,
11 v pilnosti nepolevujte, buďte vroucí duchem, služte Pánu,
12 v naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí,
13 v potřebách se dělte se svatými, věnujte se pohostinnosti.
14 Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují, dobrořečte a nezlořečte.
15 Radujte se s radujícími a plačte s plačícími.
16 Buďte k sobě navzájem jednomyslní, nesmýšlejte vysoce, ale nechte se vést k poníženým. Nebuďte moudří sami před sebou.
17 Nikomu neodplácejte zlo zlem. Opatrujte dobré přede všemi lidmi.
18 Je-li [to] možné, pokud je na vás, mějte se všemi lidmi pokoj.
19 Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo hněvu, neboť je napsáno: “Má [je] pomsta, já odplatím, praví Pán.”
20 A tak: “Hladoví-li tvůj nepřítel, nakrm ho; žízní-li, dej mu napít. Neboť když to uděláš, shrneš na jeho hlavu řeřavé uhlí.”
21 Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.