1 Proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, pohleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše, 2 který je věrný tomu, kdo ho ustanovil, jako i Mojžíš byl věrný v celém jeho domě. 3 Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu má větší čest nežli dům sám. 4 Neboť každý dům někdo staví; a ten, kdo postavil všechno, je Bůh. 5 A Mojžíš byl věrný v celém jeho domě jako služebník, aby dosvědčil to, co mělo být pověděno. 6 Ale Kristus jako Syn je nad jeho domem. Jeho domem jsme my, zachováme-li si [až do konce pevnou] důvěru a chloubu naděje. 7 Proto, jak praví Duch Svatý: ‘Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, 8 nezatvrzujte svá srdce jako při tom rozhořčení ve dni pokušení v pustině, 9 kdy mě pokoušeli vaši otcové tím, že mě zkoušeli, a viděli mé skutky 10 po čtyřicet let. Proto jsem se rozhněval na toto pokolení a řekl jsem: Stále bloudí srdcem; oni nepoznali mé cesty. 11 Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Jistě nevejdou do mého odpočinutí.’ 12 Hleďte, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, takže by odpadl od živého Boha, 13 a proto se navzájem napomínejte každý den, dokud se říká Dnes, aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu. 14 Vždyť jsme se stali účastníky Krista, pokud ten původ jistoty zachováme pevný až do konce. 15 Když se říká: ‘Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení’, 16 kdo jsou ti, kteří slyšeli, a způsobili rozhořčení? Což to nebyli všichni ti, kdo vyšli z Egypta skrze Mojžíše? 17 Na koho se hněval čtyřicet let? Zdali ne na ty, kteří zhřešili a jejichž mrtvoly padly v pustině? 18 A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kteří neposlechli? 19 I vidíme, že nemohli vejít pro nevěru.