1 Stále platí zaslíbení pro vstup do jeho odpočinutí, bojme se tedy, aby se snad neukázalo, že někdo z vás je promeškal. 2 Vždyť také nám byla oznámena radostná zvěst, stejně jako i jim. Slovo, které slyšeli, jim však neprospělo, protože nebyli spojeni vírou s těmi, kteří slyšeli. 3 Neboť do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili, jak řekl: ‘Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Nevejdou do mého odpočinutí,’ ačkoliv ta díla byla od založení světa hotova. 4 Neboť kdesi řekl o sedmém dni takto: ‘I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.’ 5 A zde zase: ‘Nevejdou do mého odpočinutí.’ 6 Protože tedy zůstává možnost, aby někteří do něho vešli, a protože ti, kterým to bylo dříve zvěstováno, nevešli pro neposlušnost, 7 opět určuje jeden den, Dnes, když v Davidovi po tak dlouhém čase říká, jak je předpověděno: ‘Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.’ 8 Kdyby je byl totiž Jozue uvedl do odpočinutí, nemluvil by o jiném, pozdějším dni. 9 A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu. 10 Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svých činů, tak jako Bůh od svých. 11 Pospěšme si tedy vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle stejného příkladu neposlušnosti. 12 Neboť slovo Boží je živé a činné, je ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. 13 A žádné stvoření není před ním skryté; vše je nahé a odkryté před očima toho, jemuž se budeme zodpovídat. 14 Když tedy máme velikého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Syna Božího, držme pevně to vyznání. 15 Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu. 16 Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas.