1 Přišli na protější břeh moře do krajiny Gerasénů. 2 A jak vystoupil z lodi, hned vyšel proti němu z hrobů člověk s nečistým duchem, 3 který měl obydlí v hrobech. Ani řetězy ho již nikdo nemohl spoutat, 4 neboť byl častokrát spoután okovy a řetězy, ale on vždy řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal. Nikdo ho nedokázal zkrotit. 5 A stále dnem i nocí mezi hroby a na horách řval a sekal se kameny. 6 Když uviděl Ježíše z dálky, přiběhl a poklonil se mu 7 a silným hlasem zařval: “Co je ti do mne, Ježíši, synu Boha Nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, netrýzni mne!” 8 Ježíš mu totiž říkal: “Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!” 9 A tázal se ho: “Jaké je tvé jméno?” Řekl mu: “Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho.” 10 A velice ho prosil, aby je neposlal pryč z toho kraje. 11 Tam u hory se páslo veliké stádo vepřů. 12 [Všichni ti démoni] ho poprosili: “Pošli nás do těch vepřů, abychom do nich vstoupili.” 13 On jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. A stádo se zřítilo po svahu do moře, asi dva tisíce kusů, a topilo se v moři. 14 Ti, kteří je pásli, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích. A lidé přišli, aby se podívali, co se stalo. 15 Přicházejí k Ježíši a pozorují toho démonizovaného, jak sedí oblečený a má zdravou mysl - toho, který měl Legii - a ulekli se. 16 A ti, kteří to viděli, jim popsali, jak se to stalo tomu démonizovanému a to o těch vepřích. 17 Začali ho prosit, aby odešel z jejich území. 18 Když vstupoval do lodi, prosil ho ten, který byl předtím démonizovaný, aby mohl být s ním. 19 Nedovolil mu to, ale řekl mu: “Jdi domů ke svým a oznam jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou slitoval.” 20 On odešel a začal v Dekapoli hlásat, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili. 21 Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhý břeh, shromáždil se k němu velký zástup; a byl u moře. 22 Tu přišel jeden z představených synagógy, jménem Jairos. Když ho spatřil, padl k jeho nohám 23 a velmi ho prosil: “Má dceruška umírá! Pojď a vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a ožila.” 24 Ježíš odešel s ním. A následoval ho velký zástup a tlačili se na něho. 25 A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok. 26 Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře. 27 Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho šatu. 28 Neboť říkala: “Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena.” 29 A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena z toho trápení. 30 Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc, která z něho vyšla, otočil se v zástupu a říkal: “Kdo se dotkl mých šatů?” 31 Jeho učedníci mu říkali: “Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?” 32 Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila. 33 Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před ním a řekla mu celou pravdu. 34 A on jí řekl: “Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď uzdravená ze svého trápení.” 35 Zatímco ještě mluvil, přišli z domu představeného synagógy a řekli: “Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Učitele?” 36 Ale Ježíš neposlechl to, co bylo mluveno, a řekl představenému synagógy: “Neboj se, jen věř!” 37 A nedovolil nikomu s ním jít, kromě Petra, Jakuba a Jakubova bratra Jana. 38 Přicházejí do domu představeného synagógy a Ježíš vidí rozruch a ty, kteří velice pláčou a hlučně naříkají. 39 Vešel a řekl jim: “Proč se rozrušujete a pláčete? To dítě nezemřelo, ale spí.” 40 Oni se mu vysmívali. Ale on všechny vyhnal a vzal s sebou otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo dítě. 41 Uchopil ruku dítěte a řekl mu: “Talitha kúm”, což přeloženo znamená: ‘Děvče, tobě říkám, vstávej!’ 42 A děvče ihned vstalo a začalo chodit; bylo mu dvanáct let. A zmocnil se jich veliký úžas. 43 Ježíš jim důrazně nařídil, aby se to nikdo nedověděl, a řekl, aby jí dali najíst.