1 Vyšel odtamtud a přišel do své vlasti; jeho učedníci ho provázeli. 2 Když nastala sobota, začal učit v synagóze. A mnozí, kteří ho slyšeli, byli vyvedeni z míry a říkali: “Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné věci se dějí skrze jeho ruce! 3 Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?” A pohoršovali se nad ním. 4 Ježíš jim říkal: “Prorok není bez úcty, leda ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě.” 5 A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých vložil ruce a uzdravil je. 6 A divil se pro jejich nevěru. A procházel okolní vesnice a učil. 7 Zavolal si Dvanáct a začal je posílat dva a dva a dával jim pravomoc nad nečistými duchy. 8 Přikázal jim: “Neberte si nic na cestu, jen hůl, ne chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku, 9 ale mějte uvázané sandály a neoblékejte si dvojí spodní oděv.” 10 A říkal jim: “Kdekoli vstoupíte do domu, tam zůstávejte, dokud se odtamtud nevydáte dál. 11 A kterékoli místo by vás nepřijalo a neposlechli vás, až budete odtamtud vycházet, vytřeste prach zpod svých nohou jim na svědectví.” 12 Vyšli a vyhlásili, aby lidé činili pokání. 13 Vyháněli mnoho démonů, mazali olejem mnohé neduživé a uzdravovali. 14 Uslyšel to král Herodes, neboť se Ježíšovo jméno stalo známým. Říkalo se: “Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.” 15 Jiní však říkali: “Je to Eliáš!” Jiní zase říkali: “Prorok - jeden z těch proroků.” 16 Když to uslyšel Herodes, říkal: “Jan, kterého jsem já sťal, ten byl vzkříšen z mrtvých.” 17 Neboť sám Herodes poslal a zmocnil se Jana a spoutal ho ve vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, protože se s ní oženil. 18 Jan totiž Herodovi říkal: “Není ti dovoleno mít ženu svého bratra!” 19 A Herodias to měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla. 20 Herodes se totiž Jana bál, věděl, že je muž spravedlivý a svatý, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho vyslechl, byl v úzkých, ale rád mu naslouchal. 21 Vhodný den nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své hodnostáře, vojenské velitele a přední muže z Galileje. 22 Tu vešla dcera té Herodiady, zatančila a zalíbila se Herodovi a jeho spolustolovníkům. Král řekl té dívce: “Požádej mě, oč chceš, a dám ti to.” 23 A zapřísahal se jí: “O cokoliv bys mě požádala, to ti dám, až do polovice mého království.” 24 I vyšla a řekla své matce: “Oč bych měla požádat?” Ona řekla: “O hlavu Jana Křtitele!” 25 A hned spěšně vešla ke králi a požádala ho: “Chci, abys mi okamžitě dal na míse hlavu Jana Křtitele!” 26 Král se velmi zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a svým stolovníkům ji nechtěl odmítnout. 27 Král hned poslal kata a nařídil přinést jeho hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení, 28 přinesl na míse jeho hlavu a dal ji té dívce a dívka ji dala své matce. 29 Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvé tělo a uložili je do hrobu. 30 Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili i co učili. 31 Řekl jim: “Pojďte vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.” Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst. 32 Odjeli tedy lodí stranou na opuštěné místo. 33 Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je; seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je. 34 Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. A začal je učit mnohým věcem. 35 Když už se připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a říkali: “Toto místo je opuštěné a je již pozdě. 36 Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu.” 37 On jim však odpověděl: “Vy sami jim dejte najíst.” Řekli mu: “Když odejdeme a nakoupíme za dvě stě denárů chleby, dáme jim najíst?” 38 On jim řekl: “Kolik máte chlebů? Jděte a podívejte se.” Když to zjistili, řekli: “Pět a dvě ryby.” 39 Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu. 40 Uložili se do řad po stu a do řad po padesáti. 41 Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a rozlámal chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. 42 Všichni pojedli a byli nasyceni. 43 A sebrali plných dvanáct nůší úlomků chleba i ryb. 44 Těch, kteří jedli ty chleby, bylo pět tisíc mužů. 45 A hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, zatímco on propustí zástup. 46 Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil. 47 A když nastal večer, loď [již] byla uprostřed moře a on sám na zemi. 48 Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl je minout. 49 Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přelud, a vykřikli. 50 Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: “Vzchopte se, já jsem! Nebojte se!” 51 A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni [a divili se]. 52 Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech, ale jejich srdce bylo ztvrdlé. 53 Když se přeplavili ke břehu, přišli do Genezaretu a tam přistáli. 54 Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali. 55 Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. 56 A kamkoli vcházel do vesnic nebo do měst nebo do statků, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třásní jeho šatu, a každý, kdo se ho dotkl, byl uzdraven.