1 Když tam byl v těch dnech opět veliký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a říká jim: 2 “Jsem hluboce pohnut nad zástupem, protože již tři dny zůstávají při mně a nemají co jíst. 3 A propustím-li je postící se domů, zemdlí na cestě; a někteří z nich přišli zdaleka.” 4 Jeho učedníci mu odpověděli: “Odkud bude moci někdo zde na opuštěném místě nasytit tyto lidi chleby?” 5 Ptal se jich: “Kolik máte chlebů?” Oni řekli: “Sedm.” 6 Nařídil zástupu posadit se na zem. Vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; i předložili je zástupu. 7 Měli i několik rybiček; požehnal je a řekl, aby i tyto předkládali. 8 Pojedli a byli nasyceni a sebrali toho, co přebývalo, sedm košů úlomků. 9 Těch, kteří jedli, bylo asi čtyři tisíce lidí. Pak je propustil. 10 A hned vstoupil se svými učedníky na loď a přišel do oblastí Dalmanuthy. 11 Vyšli farizeové a začali se s ním přít. Žádali od něho znamení z nebe, pokoušejíce ho. 12 Hluboce povzdechl svým duchem a řekl: “Proč toto pokolení hledá znamení? Amen, pravím vám, tomuto pokolení nebude dáno žádné znamení.” 13 A opustil je, opět vstoupil [do lodi] a odjel na druhou stranu. 14 Zapomněli vzít chleby; neměli s sebou na lodi víc než jeden chléb. 15 A on jim nařizoval: “Dávejte si pozor, varujte se kvasu farizeů a kvasu Herodova.” 16 I dohadovali se mezi sebou, že nemají chleby. 17 Zpozoroval to a řekl jim: “Proč se dohadujete, že nemáte chleby? Ještě nerozumíte ani nechápete? [Ještě] máte své srdce ztvrdlé? 18 Oči máte a nevidíte, uši máte a neslyšíte? Nepamatujete si, 19 když jsem rozlámal těch pět chlebů pro pět tisíc, kolik nůší plných úlomků jste sebrali?” Řekli mu: “Dvanáct.” 20 “Když těch sedm pro čtyři tisíce, kolik naplněných košů úlomků jste sebrali?” Řekli mu: “Sedm.” 21 A říkal jim: “Ještě nechápete?” 22 Přicházejí do Bethsaidy a přivádějí mu slepého a žádají ho, aby se ho dotkl. 23 Ježíš uchopil ruku toho slepého, vyvedl ho z vesnice, a když plivl do jeho očí a vložil na něho ruce, tázal se ho: “Vidíš něco?” 24 On vzhlédl a říkal: “Vidím lidi, vidím je jako stromy, a chodí.” 25 Pak opět vložil ruce na jeho oči a on prohlédl, jeho zrak byl obnoven a viděl všechno zřetelně. 26 A poslal ho domů se slovy: “Do vesnice teď nevstupuj [ani to nikomu ve vesnici neřekni]!” 27 Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: “Za koho mne lidé pokládají?” 28 Oni mu řekli: “Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.” 29 A on se jich tázal: “A za koho mne pokládáte vy?” Petr mu odpovídá: “Ty jsi Kristus.” 30 Přísně jim domluvil, aby o něm nikomu neříkali. 31 A začal je učit, že Syn člověka musí hodně trpět a být zavržen od starších, předních kněží a učitelů Písma, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých. 32 A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat. 33 Když se však Ježíš otočil a uviděl své učedníky, pokáral Petra a řekl: “Jdi ode mne, satane, protože ti nejde o věci Boží, ale o věci lidí.” 34 A zavolal si zástup se svými učedníky a řekl jim: “Chce-li někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a vezme svůj kříž a následuje mne. 35 Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji. Kdo však zahubí svou duši kvůli mně a evangeliu, zachrání ji. 36 Vždyť co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svou duši? 37 Neboť co může dát člověk výměnou za svou duši? 38 Kdo by se styděl za mně a za moje slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, když přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.”