1 Zákon obsahuje [pouhý] stín budoucího dobra, ne samotný obraz skutečností. Proto nemůže týmiž neustále přinášenými každoročními oběťmi nikdy přivést k dokonalosti ty, kdo [s nimi] přicházejí. 2 Cožpak by jinak nepřestaly být obětovány? Ti, kdo konají [tuto] bohoslužbu, by přece již neměli žádné vědomí hříchů, neboť [by] byli jednou [provždy] očištěni. 3 Těmi [oběťmi] se ale hříchy každoročně připomínají, 4 neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstranila hříchy. 5 Proto, když přichází na svět, říká: “Oběť ani dar sis nepřál, ale připravils mi tělo; 6 zápaly ani [oběti] za hřích sis neoblíbil. 7 Tehdy jsem řekl: Hle, přišel jsem ([jak] je o mně napsáno ve svitku knihy), abych konal tvou vůli, ó Bože.” 8 Nejprve řekl: “Oběť ani dar, zápaly ani [oběti] za hřích” (jež se obětují podle Zákona) “sis nepřál a neoblíbil,” 9 a potom dodal: “Hle, přišel jsem, abych konal tvou vůli, ó Bože.” [Tak] ruší to první, aby ustanovil druhé. 10 A v této vůli jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou provždy posvěceni. 11 Každý kněz stojí a denně koná bohoslužbu, [při níž] znovu a znovu obětuje tytéž oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy. 12 Kristus však za hříchy obětoval jedinou oběť a posadil se navždy po Boží pravici. 13 Od té doby čeká, až budou jeho nepřátelé položeni za podnož jeho nohou; 14 neboť jedinou obětí přivedl ty, kteří jsou posvěcováni, navždy k dokonalosti. 15 Svědčí nám [o tom] i Duch Svatý. Když totiž nejdříve řekl: 16 “Toto [je] smlouva, kterou s nimi po těchto dnech uzavřu, praví Pán: Dám své zákony do jejich srdce a napíši je na jejich mysli,” 17 [dodává:] “Na jejich hříchy a na jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.” 18 Kde [je] tedy jejich odpuštění, [není] už žádná oběť za hříchy. 19 Máme tedy, bratři, smělou důvěru k vstoupení do nejsvětější svatyně skrze Ježíšovu krev, 20 tou novou a živou cestou, kterou pro nás otevřel, skrze oponu, to jest jeho tělo. 21 [Máme] také velikého kněze nad Božím domem, 22 a [proto] přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou. 23 Držme se neochvějně vyznání [naší] naděje, neboť ten, který dal zaslíbení, [je] věrný. 24 Hleďme si jedni druhých, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích, 25 a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku, ale napomínejme se, a [to] tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den. 26 Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, dobrovolně hřešíme, nezůstává již žádná oběť za hříchy, 27 ale nějaké hrozné očekávání soudu a oheň [jeho] horlivosti, který má pohltit nepřátele. 28 Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě [výpovědi] dvou nebo tří svědků bez milosti umírá. 29 Čím přísnějšího trestu si myslíte, že bude hoden ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, kterou byl posvěcen, a potupil Ducha milosti? 30 Známe přece toho, který řekl: “Má [je] pomsta, já odplatím,” praví Pán, a znovu: “Pán bude soudit svůj lid.” 31 [Je] hrozné upadnout do rukou živého Boha! 32 Připomínejte si tedy dřívější dny, v nichž jste byli osvíceni a podstoupili jste mnohý zápas s utrpením, 33 ať už jste byli veřejně vystavováni potupám a soužením, nebo jste se stali společníky těch, s nimiž bylo takto nakládáno. 34 Zakusili jste přece spolu se mnou i vězení a s radostí jste přijali uloupení svého majetku s vědomím, že máte pro sebe lepší a trvalé vlastnictví v nebesích. 35 Proto nezahazujte svou smělou důvěru, která má velikou odplatu. 36 Potřebujete totiž vytrvalost, abyste vykonali Boží vůli a dosáhli zaslíbení. 37 “Neboť ještě velmi, velmi krátký čas a Ten, který přichází, přijde a neopozdí se. 38 Spravedlivý pak bude žít z víry; kdyby však couvl, má duše v něm nemá zalíbení.” 39 My však necouváme k záhubě, ale věříme k získání duše.