1 Nebuďte mnozí učiteli, bratři moji; víte, že budeme mít přísnější soud. 2 Všichni přece v mnoha věcech selháváme. Jestliže někdo neselhává ve slově, [je] to dokonalý muž, schopný udržet na uzdě také celé tělo. 3 Hle, koním dáváme do huby udidlo, aby nás poslouchali, a řídíme celé jejich tělo. 4 Hle, i lodi, ačkoli jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, jsou řízeny nepatrným kormidlem, kamkoli se kormidelníkovi zachce. 5 A tak i jazyk je malý úd, ale honosí se velikými věcmi. Hle, jak maličký oheň zapálí veliký les! 6 I jazyk [je] oheň, svět nepravosti. Jazyk má mezi našimi údy takové postavení, že znečišťuje celé tělo a zapaluje běh naší přirozenosti, [neboť] je rozpalován peklem. 7 Každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen lidským rodem, 8 ale jazyk, to nezvládnutelné zlo plné smrtelného jedu, žádný člověk zkrotit nemůže. 9 Jím dobrořečíme Bohu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě. 10 Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být! 11 Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou [vodu]? 12 Může snad, bratři moji, fíkovník nést olivy nebo vinná réva fíky? Tak [také] žádný pramen nevydává slanou i sladkou vodu. 13 Kdo [je] mezi vámi moudrý a rozumný? Ať své skutky prokáže dobrým životem v moudré krotkosti. 14 Máte-li však v srdcích hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. 15 To není moudrost přicházející shůry, ale pozemská, tělesná a ďábelská. 16 Kde [je] totiž závist a svárlivost, tam [je také] nepokoj a veškerá špatnost. 17 Ale ta moudrost, která [je] shůry, je především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká. 18 Ovoce spravedlnosti se pak v pokoji rozsívá těm, kdo působí pokoj.