1 A po [několika] dnech opět přišel do Kafarnaum a proslechlo se, že je doma. 2 A hned se shromáždilo [takové] množství, že se už nemohli vejít ani ke dveřím. A mluvil jim slovo. 3 Tehdy k němu přišli s ochrnutým, kterého nesli čtyři [muži]. 4 A když ho k němu nemohli kvůli zástupu přinést, odkryli střechu [nad místem], kde byl, a když [ji] probořili, spustili dolů lůžko, na kterém ležel ten ochrnutý. 5 Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl tomu ochrnutému: “Synu, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.” 6 Byli tu ale někteří ze zákoníků. Seděli tam a v srdcích uvažovali: 7 “Proč mluví tak rouhavě? Kdo kromě samotného Boha může odpustit hříchy?” 8 Ježíš však ve svém duchu hned poznal, že takto sami pro sebe uvažují, a řekl jim: “Proč ve svých srdcích takto uvažujete? 9 Co je snadnější? Říci ochrnutému: Tvé hříchy jsou odpuštěny, anebo říci: Vstaň, vezmi své lůžko a choď? 10 Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy” - [tehdy] pověděl ochrnutému - 11 “říkám ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.” 12 A on hned vstal, přede všemi vzal své lůžko a odešel, takže všichni žasli a oslavovali Boha se slovy: “[Nic] takového jsme nikdy neviděli.” 13 [Ježíš] pak znovu vyšel k moři. Všechen zástup přicházel k němu a on je vyučoval. 14 Cestou uviděl Léviho, Alfeova [syna], jak sedí na celnici, a řekl mu: “Pojď za mnou.” A on vstal a šel za ním. 15 Když pak byl Ježíš za stolem v jeho domě, stalo se, že i mnozí celníci a hříšníci stolovali s Ježíšem a s jeho učedníky. Bylo jich totiž mnoho, [kteří] šli za ním. 16 Když však zákoníci a farizeové uviděli, že jí s celníky a hříšníky, říkali jeho učedníkům: “Jak to, že jí a pije s celníky a hříšníky?” 17 Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšné k pokání.” 18 Janovi učedníci a farizeové se postili. [Někteří] přišli a řekli mu: “Proč se učedníci Jana a farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?” 19 Ježíš jim odpověděl: “Mohou se ženichovi přátelé postit, dokud je ženich s nimi? Dokud mají ženicha u sebe, nemohou se postit. 20 Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit. 21 Nikdo nepřišívá záplatu z nové látky ke starému plášti; jinak utrhne ta nová záplata [i] od starého a díra je [ještě] horší. 22 Nikdo také nelije nové víno do starých nádob; jinak to nové víno roztrhne nádoby, víno se vylije a nádoby se zničí. Nové víno se přece lije do nových nádob.” 23 Stalo se pak, že v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou vytrhávat klasy. 24 Farizeové mu tedy řekli: “Pohleď, proč dělají, co se v sobotu nesmí?” 25 Řekl jim: “Copak jste nikdy nečetli, co udělal David, když měl nouzi a hlad, on i ti, kdo byli s ním? 26 Jak vešel do Božího domu za nejvyššího kněze Abiatara a jedl [posvátné] chleby předložení, které nikdo kromě kněží nesmí jíst, a dal i těm, kdo byli s ním?” 27 A řekl jim: “Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. 28 Proto je Syn člověka Pánem i nad sobotou.”